Síla I.

05. 09. 2008 | † 19. 12. 2008 | kód autora: Esx

Bylo ráno a slunce ozářilo hustý les a byl čas aby chlapec vstal a šel koupit něco k jídlu na trh.

"Achh."povzdechl si, vzal měšec a vyšel z rodinného domu.Celá jeho rodná vesnice byla zahalená do tmavozeleného listí stromů, zašel za veliký dub a stál u kořene hlavní ulice která byla lemována domy bohatých rodin a jejich krámky které nabízely věci zcela normální i nenormální, chlapec se ani neohlédl po ostatních krámcích ale vešel rovnou do malého pekařství odkud po pár minutách vyšel s pleteným košíkem plným čerstvého a voňavého pečiva, pak následovalo pár dalších obchodů a když skončil s nákupy tak byl celý nabalený různými taškami a pytli naditými jídlem.

"Dej to všechno do spižírny a běž vrátit ten košík do pekařství pokud si ho nechceš zaplatit"ozval se matčin hlas z kuchyně "a díky."

Chlapec unaveně nahrbil záda, odfrknul si a šel zpátky do centra vesnice.Když se zase vrátil domů už byla na stole připravená snídaně, nasnídal se.Otec jako vždy vstával až když byl skoro oběd, protože pracoval až dlouho do noci, byl to vysoký a velmi silný muž, měl obrovské svaly které si nechával vždy odkryté aby je ostatní viděli, až na tento fakt byl chlapcův otec velmi skromný a k životu potřeboval jen málo a mezi to málo patřilo hlavně jeho ocelové kladivo a kovadlina, kdyby si měl vybrat co by si vzal sebou na pustý ostrov tak by to byly určitě tyhle dvě věci a pak by následovala výheň a měch.Tato skutečnost trochu znepokojovala jeho manželku, ženu tak krásnou a jemnou jako je ranní rosa na trávě .Oni dva měli dvě děti, dceru která zdědila po otci upjatost na svém řemesle a po matce její krásu.Zato chlapec který byl o něco starší než sestra nezdědil po rodičích vůbec nic, vlastně nejevil vůbec o nic zájem, jen plnil poslušně příkazy které mu byli dávány a bylo mu jedno jestli to co dělá je dobré či špatné, protože neměl na nic názor a neměl ani svojí hrdost tak si nechával rozkazovat i od lidí kteří, jak otec říkal, jsou pod jeho úroveň, byl takovou hadrovou panenkou s kterou si ostatní lidé ve vesnici hráli, prozatím byl neškodný ale to se mělo brzy změnit.

Bylo po snídani a na dveře zaklepala parta chlapců "Dobrý den, je Arak doma?" zakřičel do domu nejstarší z nich.Po chvíli ze dveří vyšel chlapec a prázdnýma očima pohleděl do očích ostatním, jeho oči byl chladné a jakoby nevnímali co se okolo nich děje jen hleděli na něco co ostatní nevidí, proto také všichni kdo se odvážili pohlédnout do Arakových očí ihned zjistili že už to příště dělat nebudou a radši se jeho pohledu vyhnou jako to dělali všichni i jeho vlastní rodina.Nejstarší chlapec ve skupině se usmál "Tak pujde...

....", všichni se otočili a vyrazili na toulky vesnicí.Když celá banda procházela temnou uličkou za krámem s levnými cetkami narazili na sedícího muže opřeného o stěnu a třímající jakousi láhev s alkoholem, Nejstarší řekl "zmlať ho". Na tyto slova se Arak vzpřímil, zaťal pěst a několikrát do muže udeřil pravačkou pak levačkou a nakonec do něj párkrát kopnul, každá z těch ran byla pečlivě mířená a měla v sobě patřičnou sílu, toto bylo asi to co zdědil po otci, muž se jenom svalil na bok, krvácel mírně z nosu ale pořád žil, celá skupina se zasmála, kromě Araka, a pak se vydala dál hledat nějaké bezbranné nebo příliš slabé oběti.Ten den bylo obětí hojně a tak celá banda měla o zábavu postaráno, samozřejmě jediný kdo oběti trápil byl mladý Arak.Celá vesnice věděla co se děje a věděli i kdo za to může ale nevinili z toho Araka ale jeho společníky, věděli že Arak je jen ubohá loutka s kterou si hrají a také za to byli každý večer trestáni ale nebylo to nic platné.Už se chýlilo k obědu protože otec Araka, Ragu, už vstal.U oběda se jako vždy sešla celá rodina, Arak jako vždy přišel ke stolu jako poslední, jeho matka, otec i sestra věděli proč a také jako vždy mu dali kázání a přikázali mu aby to příště už nedělal a Arak poslušně souhlasil, jako vždy.Naobědvali se.Matka šla hned poté umýt nádobí, otec šel konat řemeslo a sestra odešla kamsi za svou láskou.Arak seděl u prázdného stolu když tu se ozvalo "Héééj, Araku, tak už deš?" nato se Arak zvedl a šel zase mezi bandu škodolibých chlapců.

Chlapci se zastavili uprostřed náměstí a rozmýšleli se co provedou a kde to provedou.Než se však stačili rozhlédnout tak do náměstí vjel veliký železný vůz. Byl totiž den kdy sedopravovali vězni do věznice ve městě a někteří jeli rovnou na popraviště.Z vozu se ozýval většinou pláč a zoufalý křik, ve směti hlasů se nadalo rozpoznat jediné slovo, když byl vůz u chlapců tak se z jednoho zamřížovaného okénka ozval ženský hlas, byl tak hlasitý že přehlušil všechno ostatní, byla v něm jakási příchuť něčeho co nikdo nedokázal popsat, všichni kdo ho slyšeli tak se na chvíli zastavili, ten hlas volal o pomoc "Dostaň mě odsud!!!!!!" nikdo nevěděl komu to bylo adresováno, když tu se z kupy chlapců vydral jeden.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.